Autoportréty

Vzpomínám si, jak jsem někdy kolem roku 2006 seděla na setkání fotografů PhotoPostu v jedné pražské hospodě. Všichni muži na tom setkání byli fotografové. A všechny dívky byly modelky. Já jsem seděla a pozorovala dění kolem, všechny ty živé rozhovory a veliká gesta.

Najednou se ke mně někdo přiblížil a zeptal se: "Ty jsi asi fotografka, že?" Já na to, že ano. Ještě jednou mě přeměřil pohledem a odešel. A já se najednou viděla jeho očima: jako jediná žena v této společnosti jsem nenalíčená, s brýlemi, uťáplá sedící v koutě a bojící se promluvit...

Všichni ti fotografové někdy fotili ty holky-modelky. A ty fotky byly často vynikající. Já jsem si to taky párkrát zkusila, někoho fotit. Ale příliš mi to nešlo. Nepodařilo se mi navázat to spojení, které by přeneslo moje nápady k té focené osobě. A tak bylo pro mně mnohem jednodušší, fotit sama sebe. Žádné spojení jsem řešit nemusela. Jenom já, moje emoce, moje vize... a fotoaparát.